Abyste se stali tím, čím nejste, musíte projít cestou, po niž nejdete.
A to co nevíte, je jedinou věcí, kterou víte.
A to co vlastníte, je tím co nemáte.
A místo, na kterém jste, leží tam, kde nejste.
- T. S Eliot.
-East Coker III.

Prolog

26. ledna 2016 v 14:13 | Atala Linn |  Polární noc
Dobrý den, dobrý večer, dobrý ráno.
Jsem přestěhovaná ze svého starého blogu, už teď cítím, jak tenhle blog je úplně něco jiného.
Přidávám svoji teď nejkrásnější povídku.

Severní pól na Zemi je místo, kde zemská osa protíná zemský povrch, a ze kterého se navíc Země při pohledu dolů jeví, jako by se otáčela proti směru hodinových ručiček
Severní pól
Je místo, kde se nelze spoléhat na jednoduchost života, techniku, kde se točí život jinak.
To jsem nejspíše vždycky hledala.

Prolog

Deník Liliany
Pro mladé, ctižádostivé, silné a chytré jedince v dnešním době čeká drsná, ale slibná budoucnost. Trocha špetky štěstí nesmí chybět. Už od mala děti bohatých bojují o cedulku nejroztomilejšího miminka a chudé děti zase o přežití. Někdy rozdíly nejsou tak hluboké, jak se jeví společnosti. Už od mala jsme řazeni do kast podle toho, jaké jsme měli štěstí. Tuhle reálii jsem si vždy uvědomovala. Taky jsem proti tomu drze šla.
Severní pól jsem ve svém dosavadním životě navštívila dvakrát. Jednou jsem umřela a ožila jako někdo jiný. A po druhé?
Cesta I.
Opřela jsem o tabulku skla v autě. Slyšela jsem ji za sebou štěbetat o tom, jak se těší. I já jsem se potýkala s nadšením, ale má mrzutá nálada pramenila právě z důvodu, proč jsem se rozhodla tuhle cestu absolvovat. Výčitky, strach. To mě plnilo každým dnem mnohem víc.
Aragai, rozplácnutá na zadním sedadle, se nepodobala dívce, kterou jsem poznala na základní škole. Tak dlouho jsem ji neviděla. Naposled na sobě nosila gothik styl a její propíchnutý ret strašil každého kluka, který na ni jen pomyslel. Poslední ročník jsem jí však slíbila, že s ní pojedu k Severu. Tehdy jsme si to obě přály z důvodu jasných. Já milovala cestování a zimu a ona Skandinávské státy.
Jenže za čtyři roky seběhlo tolik. Můj důvod byl částečně stejný, ale skrytý před za jediným cílem. Zbavit se pout, která mě držela u dnešního super-života (i když jsem ta pouta milovala sebevíc) Přála jsem si na pólu zůstat navěky. Je mi to opravdu líto, Niss.
Vrátila jsem ze svých myšlenek právě, když mi dopadla na rameno těžká Aragaina ruka.
"Ani jsem si nemyslela, že se ještě někdy ozveš. Vždycky si bývala taková…laxní. Od devítky ses ani jednou neozvala." Musela jsem pořádně mrknout. Pořád jsem před sebou viděla deváťačku s cigaretou. Dnes ani propíchnutý ret ani cigareta nenasvědčovaly, že by se změna nepoznamenala ani na ní. Obě už měly své jiné důvody.
"Omlouvám se, ale střední školy jsou náročné, Aragai."
Cítila jsem, jak se stáhla, ale v zrcátku jsem spatřila široký úsměv. Jiný než jsem znala. Mnohem půvabnější.
"Stále ji používáš, viď?"
Pouze jsem přikývla. Kdysi dávno jsem jí vymyslela přezdívku, ale teď se k ní hodila mnohem víc. Konečně dospěla do růže. Krásné a půvabné.
"Kde se zastavíme prvně, Tedy?" oslovila jsem řidiče, svého druhého kamaráda ze základky a, jak se domnívám, také současného přítele Aragai.
"Musíme ještě vydělat peníze," podotkl. S Tedym jsem strávila mnohem víc času po střední. Možná i proto mi přišlo, že se nezměnil. Pomáhal mně a Niss s penězi, když jsme se dostaly do úzkých. Píchlo mě u srdce. Vzpomínka na ni mě drtila, jako kdyby se desetkrát zvětšila gravitace. Jak jsem ji mohla nechat samotnou? Prosím, odpusť mi, Niss, sestro moje.
Deník Liliany
Myslím si, že psaní mi pomáhá se z toho nezbláznit. Všeho je moc. Neil mě neumí uchránit před mým praštěným já. Nebudu však popisovat události, který) se mi dějí, protože se nedají změnit. Moje vzpomínky ano. Deník.
Nikdy bych o sobě nemohla říct, že jsem bez viny a že jsem jen dobrá. Lhala bych a to hodně.
Liliana Morosová je sirotek už od mala a taky rebel, který disponuje všemi zbraněmi, které má po ruce. Do mých dvanácti let se to dalo přežít, ale čím jsem byla starší, tím jsem si neuvědomovala, jakou chybu dělám a jak se do svého života namotávám. Jak jsem tehdy vypadala? O něco křiklavěji než teď. Mnohem divočeji. Všechno se změnilo, až když do mého života konečně prozářila Niss. Ráda jsem se odlišovala, jak v názoru, tak ve vzhledu. Princeznou byste mě nenazývali. To, co mě ale zlomilo nejvíce, nebyla Niss, ale cesta na pól, kterou jsem se rozhodla uspořádat bez mé sestry z důvodu dostatečného. Umírala jsem.

Tedy zaparkoval před velkým nákupním střediskem v Německu. Německy umím, ale jen základy, přesto jsem dělala překladatelku Aragai i Tedymu. Musela jsem se usmívat nad jejím elánem do života. Drželi se za ruce přede mnou a já jsem si všimla, že Aragai je poprvé šťastná. Znala jsem její smůlu na chlapy.

Ze základky se naše dovednosti nijak nezměnily. Aragai šla na chemickou tak, jak si slíbila, Tedy se vydal na farmaceutický obor (a proto mi tak pomáhal) a já jsem odešla na gymnázium. I bez všech problémů, které jsem měla na základce (neučení se, poflakování, kdy mi učitele stokrát řekli, že ze mne bude jen troska) jsem vystudovala s maturitou jak z matematiky, tak z jazyků.


Chopila jsem se minerálky a doběhla oba. V košíku bylo nejnutnější jídlo.

"Ještě bych vás chtěla poprosit, abyste na sebe nijak příliš neupozorňovali ani se nedali chytnout nebezpečnými lidmi," tyhle rozpaky jsem nemohla nechat dlouho zakryté.
"Co si o nás myslíš? Nejsi jediná, z koho se stala spořádaná dívka!" To jsem nebyla ani teď. Doufala jsem, že si to Tedy nechá na jindy, ale z pohledu, který na mě uhodil, a ze rtů, které naznačovaly, abych se dál nenechala přemlouvat, jsi myslím, že to udělá sám. Patřičně jsem ho ignorovala.
"Mám problémy, tak prosím."

Žádný rychlý a hluboký nádech, ale jen letmé pomrknutí. Na tohle byla už zvyklá. "Nejsi jediná, kdo se změnil," a nechala si další tajemství pro sebe. Aniž by něco musela říct, i ona za něco platila. Nebyla nevinná dívka. Nikdy nebyla. Mrkla jsem se tázavě na Tedyho, ale ten raději jen uhýbal k tenisovým pálkám. A tak jsem to nechala plavat.
 

Kam dál

Reklama